Tři sestry v Praze

21. březen 2009, sobota

Jenom pár lidí dokáže letět nahoru a navštívit tam ty lidi. Můj děda letěl nahoru do vrchního patra kouřem. Přinesl odtud banány a zeleninu. Letěl prostě dýmem nahoru do horního světa, povídal si s lidmi a rozuměli si. Měli kuřata, prasata a zvířata jako tady.

Tohle byl úryvek z rozhovoru s Manengem z vesnice Meine. Kde jsem na to příšla? Už tady padla narážka na to, že jsem byla minulý víkend v Praze, se sestrami. Vyjely jsme si za kulturou, o čemž nesvědčí jen naše nakupovací výlety a nová kopa nepotřebných věcí, ale také ohodnocené filmy Andy Warhola na ČSFD (checkujte profil) a výše zmíněná citace, ke které jsem přišla v novém centru současného moderního umění DOX.

Nechce se mi tady popisovat, jak úžasný ten víkend byl, myslím, že hodně napoví fotky (zatím publikované jen na Facebooku) a taky prostý fakt, že tři sestry spolu strávily tři dny v Praze. Možná to teď vyznělo, že dělám z našeho hlavního města něco výjimečného a že tak úžasný víkend bychom třeba v Brně nezažily. Omyl. Myslím, že tam by to bylo ještě lepší. Každopádně, jak se říká, Praha je Praha.

Co jsme teda všechno prováděly, ve zkratce. Shopping shopping shopping. Ne, tak hrozné (a bohaté) zase nejsme. Našly jsme si taky čas, abychom se podívaly do Rudolfina na výstavu Andy Warhol Motion Picture, kde na nás čekaly Warholovy velmi zajímavé (ZAJÍMAVÉ) experimentální filmy. Trošku mě zkamal právě DOX, no možná, že jsme prostě neměly štěstí na výstavy. Teda, jedna věc byla v DOXu úžasná. V prvním patře se skrýval takový menší archiv, který nám poskytl to nejlepší možné místo na focení, nás, samozřejmě. Jo no, odtud je ta hromada pseudouměleckých fotek.

Naše dva večery v Praze byly dlouhé a zábavné, dalo by se říct. První večer jsme skončily na Blanici, nejdřív jsme u sestry na kolejích podrobily ochutnávce španělské destiláty a pak jsme zašly dolů do hospody, plackárny, diskotéky, či co to všechno bylo. Když jsme si chtěly objednat tři piva, barmanka nás zaskočila požadavkem, ať jí ukážeme občanku. My. Dobře tak já a dvojče možná nevypadáme nejstarší, ale starší sestře (20) by ten věk věřit mohli... "Náhoda" tomu chtěla, že jsem se tam potkala s jedním bloggerem, na kterého jsem odkazovala v článku Restart. Nechci jmenovat, aby si něco nemyslel, ale bylo to fajn, Martine.

Jaká by to byla návštěva Prahy bez večeru v Lucerně? No asi normální, ale my chtěly něco spešl, takže jsme v sobotu zašly do Lucerna music baru, kde se zrovna ten večer (ne náhodou) hrály písničky z 80. a 90. let. Tancovat na Spice Girls byl vždycky můj sen, bohužel, když se ještě něco takového hrávalo na diskotékách, já si hrávala doma s panenkama. Myslím. Každopádně jsme se pořádně vyřádily. No a další den, však už to znáte. Neskutečná náhoda na Florenci.

Vy jste fakt věřili, že to vezmu zkrátka?

Zpět

RSS | Copyright by Iva Hromková