První dojmy z písemné

22. duben 2008, pondělí

Hrozné, hrozné, hrozné. Nevím, jestli jsou tyhle pocity po napsání pětistránkové slátaniny normální, každopádně nechápu, proč zrovna dnes na mě musela dopadnout tvůrčí krize. No možná to tak nebylo vinou absence múzy, ale spíš témat, které jsme měli na výběr. No posuďte sami...

1. Olympijské hry a lidská práva. Úvaha nad pořádáním olympiády v Číně.
2. Člověk mezi zvířaty - zvířata mezi lidmi. Fejeton.
3. Fráze - jazyk lži. Zamyšlení.
4. Zkušenost je drahá škola, ale hlupáci do ní nechodí. (Benjamin Franklin) Volný útvar

Nedokážu posoudit, zda tohle jsou dobrá nebo špatná témata, to snad ani říct nejde, protože by určitě měla být koncipována tak, aby se každý něčeho chytil. Většina lidí se ale chytla jen na téma 2 nebo 4, co vím, tak 3 si vybrala snad jen jediná holka z ročníku a v menšině byli i ti, co si vybrali 1. téma. Chtěla jsem vás nechat hádat, jestli byste dokázali uhodnout, jaké téma jsem si vybrala já, ale prozradím vám to sama.

Po přečtení si všech témat následovaly zděšené pohledy po aule, kde jsme, jako skupina, která si koncept opíše na počítači, měli psát své podklady. Spousta lidí na to pak šla vylučovací metodou, aneb zvolím menší zlo.

Spolužačka mi však poradila, abych si zkusila ke každému tématu napsat osnovu a pak se rozhodnout. U olympiády to nebyl takový problém a nějakých pět bodů jsem vymyslela, u dvojky a trojky jsem se zdržela přes pět drahocenných minut a neměla napsanou ani čárku, zkusila jsem teda to poslední téma. Vyplodila jsem ze sebe dva body - 1. Zkušenost - pojem, 2. Moje zkušenosti s..., zbývalo mi už posledních pár minut a já si uvědomila, že tudy cesta nevede. Vrátila jsem se tedy k jedničce, nejmenšímu zlu a začala uvažovat, jak celou tu slohovku pojmu.

Mělo mě napadnout, že tam určitě bude téma jako "čínská olympiáda" nebo "radar", bohužel nenapadlo. Matně jsem si teda vzpomínala na nějaké články v souvislosti s Tibetem a porušováním lidských práv. No nějaké myšlenky tam byly, takže už za dvě hodiny jsem měla popsané čtyři stránky konceptu, zbývalo už jen přepsat je do počítače. Byla jsem strašně ráda za možnost přepsat si koncept do Wordu, takhle to totiž běžně praktikuju i když píšu články sem. Nejprve si článek napíšu na papír, tradičně to bývá do nějakého školního sešitu ze zadu, a pak přepisuju do počítače a různě předělávám.

Jenže dnes jsem měla pocit, že mě hrozně tlačí čas, takže i když umím psát všemi deseti celkem rychle, trvalo mi další hodinu a půl nahodit osm bodů, a tedy i odstavců, do po počítače. Vyšlo to na nějakých pět stránek A4 (dvojité řádkování, okraje 5 a 2 cm, písmo Courier new, velikost 12). Slohovku jsem si stačila jednou projet, přitom normálně si články projíždím několikrát, ale teď zkrátka nebyl čas, takže jsem si vyřešila pár čárek a slovosledů a už byl čas ten výtvor tisknout.

A o čem, že jsem tam vlastně psala? Raději bych to ani nezmiňovala... zpočátku tam bylo něco o hodně diskutovaných olympiádách - například té v Německu, kdy došlo k vraždám několika sportovců (zoufale mi chyběla fakta- kde přesně ta olympiáda byla a jaké národnosti byli ti sportovci), pak o diskutovaných olympiádách v souvislosti s neúčastí socialistických zemí a naťukla jsem i téma dopingových afér, zkrátka jsem začala vším možným jen ne těmi lidskými právy.

Následovaly odstavce o monstrózních stavbách, sportovišti, jehož zdi vypadají jako mořská hladina a nelidských podmínkách dělníků realizující tyto architektonické fantazie (a že jsem teda o těch podmínkách neměla ani páru - naštěstí mi pomohl článek, který jsem o tom asi před půlrokem četla, zlatá paměť). No a pak přišel na řadu Tibet a bla bla bla... jestli to bude nebude aspoň z poloviny pravda, co já jsem tam psala za věci, tak mě moje učitelka roztrhne v zubech...

Jelikož jsem fanda dlouhých a složitých souvětí, nechyběla mi ani řečnická otázka na půl stránky - aneb zrušit či nikoli, odstavec o chudácích sportovcích a jak oni k tomu přijdou, ke konci už jsem tam ještě připsala něco o přísných bezpečnostních opatřeních.

Následoval závěrečný odstavec, jehož hlavní myšlenkou mělo být to, že pořádání olympiády pomůže zviditelnit porušování lidských práv a omezování svobody v Číně. Jestli tam ale ta myšlenka opravdu byla, to by se fakt hádala. Úvahu jsem zakončila větou, zda bojkot olympiády nejvyššími představiteli všech států by nedal Číně signál, že i v dnešní době znamenají pro někoho lidská práva více než dovoz a vývoz. Uff:-)

Zapomněla jsem se zmínit o spoustě věcech, jako o práci dětí, nelidských podmínkách v továrnách, veřejných popravách, za to jsem tam však nezapomněla napsat o našem panu prezidentovi, který zrovinka v době konání olympiády půjde na operaci kyčle a tudíž nebude moct do Pekingu zaletět.... tak si teď říkám, co jsem to tam proboha napatlala:-)) Ještě včera jsem plánovala, jak tu slohovku tady potom zveřejním, ale myslím, že se ani nemám čím chlubit. Trojku a horší známku sice budu považovat za menší osobní prohru vzhledem k mým ambicím novinářky, ale svět se nezboří, jede se dál...:-)

Zpět

RSS | Copyright by Iva Hromková