Moravský ples v Praze 2009


22. únor 2009, neděle

Vyjeli jsme autobusem v sobotu v devět ráno, asi dvacet krojovaných plus dalších dvacet dospělých (rodinní příslušníci krojovaných). Poté, co jsme si my mladí zabrali zadní část autobusu, se začaly vytahovat sedmičky vína. Že nebudou stačit, nám došlo záhy.

Na cestě do Prahy panovala samozřejmě rozjařená nálada, i když se našli i takoví, kteří skoro tříhodinovou cestu využili k smysluplnějším činnostem (rozuměj spánku), bo měli za sebou náročnou noc. Asi je vám jasné, ke které skupině jsem se přidala.

Na Smíchov jsme přijeli kolem půl jedné, hladoví a s hladinkou. Proto jsme se téměř všichni vydali do blízkého Sklípku (již tradiční zastávka), kde jsme obsadili polovinu restauracehospodybaru (sklípek si představuju trochu jinak). Jídelní lístek napsaný pražštinou (brr) nás inspiroval k vytvoření seznamu slov, které se používají v našem prušáneckém nářečí.

Fňágat, šošŕňat, rožnút, špidlík, štrapačit, škarpa, vrata, humno, podnávratí, guliváry, štengrovat, štokrle... ale nejlepší je stejně ťápat máču.

Z generálky, která byla odpoledne v Národním domě na Smíchově jsem si odnesla jediné - jsme tu hlavně, abychom se bavili, povinně, do tří do rána dělali zábavu pro Pražáky. Škoda, že neexistuje smajlík na "tůdle"... Poté, co jsme nacvičili francouzské smažené rybí maso (defilé) a moravskou besedu, jsme se odebrali na šatnu, kde jsme pokračovali v likvidaci sedmiček.

Kolem půl sedmé jsme se všichni začali oblékat do kroje, já jen do červenice (pracovního kroje) a sestra do plného (slavnostního kroje). Vrátila jsem se tak do svých patnácti let, protože: 1. naposledy jsem červenici měla oblečenou právě na tomto krojovaném plese v Praze před čtyřmi lety, 2. jsem v tom opravdu vypadala na patnáct. Ale zas takový rozdíl to nebyl, když podle některých i normálně vypadám tak na sedmnáct let, což chápu, protože věkový rozdíl se projevil jen v délce vlasů.

A pak už následovalo slavnostní zahájení. Ale nebojte, Prušánky se jen tak nedaly zahanbit, zastávaly výsadní postavení mezi dalšími slováckými krúžky a národopisnými soubory, zkrátka byli jsme v dobré společnosti.

Ples pak probíhal jako jiné krojované plesy, s tím, že v saloncích okolo hlavního sálu, kde vyhrávala dechovka, se rozmístilo také několik cimbálek. Bohužel, žádná z nich nebyla ze Slovácka, tudíž nehrála moc pro nás známé písničky. Když však přece jen, verbuňkem apod. jsme dávali jasně najevo, jak se to tam u nás dělá.

No a tak jsme se bavili, zpívali a tančili až do půl třetí do rána, kdy jsme si vypískali trnavu (závěrečný tanec), pak honem rychle sbalit se a hurá na cestu domů. V autobuse pomalu všichni odpadávali, ale není se čemu divit. Do Prušánek jsme přijeli v půl sedmé ráno a to byl konec výletu.

Zpět

RSS | Copyright by Iva Hromková