Na rozjezd

Jako by mi někdo četl myšlenky aneb Co se děje, když si holka nechá ostříhat vlasy... Z vlastní zkušenosti potvrzuji, článek je zcela pravdivý.
Úvodník časopisu Žena a život, číslo 15.

"No jo, to jsi ještě měla dlouhý vlasy," snažil se kamarád usadit do správné časové souvislosti společný zážitek. Chápete, neřekl "Bylo to asi před sedmi lety," nebo "To jsme se ještě moc neznali", případně "To bylo v době, kdy jsi psala scénáře pro mýho tátu", jako stupnici času použil moje vlasy!

Já si z toho večera vybavím, co měl na sobě, jak se tvářil, možná bych i vyjmenovala drinky, které vypil, ale rozhodně bych si nedokázala vzpomenout, jaký účes tehdy nosil. Paradoxem je, že jeho husté a vlnité vlasy jsou, oproti těm mým, výrazným charakteristickým rysem. Jak je tedy možné, že on si ty moje vybaví i dnes, ale já jeho ne?

Když jsem se loni na podzim nechala ostříhat na mikádo, moje jinak velmi emancipovaná a moderní kadeřnice Lenka se mě zcela vážně zeptala, co tomu řekne přítel. Její otázka byla natolik sugestivní, že jsem se na chvíli zastyděla za zcela egoistický přístup k vlastním vlasovým cibulkám a rychle si vymyslela výmluvu, že nový sestřih je překvapení. Lenka si vyměnila vyděšený výraz s kolegyní a raději odvedla řeč jinam.

Překvapení se o několik hodin později opravdu konalo, ale na mojí straně. Namísto "WOW, ty máš ale úžasný nový účes", jsem se dočkala jen mírně protaženého obličeje a věty: "Jéje, ty ses nechala ostříhat?". Důležité je zdůraznit, že moje postřižiny se zdaleka nepodobaly těm ve stejnojmenném filmu Jiřího Menzela. Já se zbavila asi 20 cm, navíc poměrně zničených a roztřepených konečků, a nahradila je moderním střihem.

Podle kamarádek a kolegyň mi to ohromně slušelo, pro heterosexuální muže to byla tak maximálně "zajímavá změna". Sexy mikádo vs. unavený culík - 0:10. Začínám věřit, že muži budou asi opravdu odjinud než ženy.

Před lety jsem ještě jako elév v jedné kulturní příloze dělala rozhovor s velmi noblesní ruskou šlechtičnou, která se po válce řadu let živila ve Francii jako modelka. V souvislosti s vlasy se mi vybavují její slova, kterým jsem tehdy nevěnovala moc pozornosti: "Obecně se říká, že šaty dělají člověka, ale to je jen milosrdná lež pro ty, kteří neumějí zaujmout ničím jiným. Skutečnou krásou a ozdobou každé ženy jsou její vlasy."

Chba, paní Irino! Skutečnou ozdobou každé ženy jsou DLOUHÉ vlasy. Tedy alespoň pokud se dotyčná zdobí kvůli mužům. A tak nechávám mikádo minulostí, místo dezertu baštím po jídle kapsle rybího tuku, aby vlasy rychleji rostly, a zcela vážně uvažuji o umělém nastavení kštice. Vzhledem k mému věku mě jen trochu zneklidňuje článek Martiny Polachové Jak dlouho nosit dlouhé vlasy na str. 54. "Zezadu lyceum, zepředu muzeum" je totiž daleko smutnější konstatování než "To jsi ještě měla dlouhý vlasy."

Andrea Běhounková, šéfredaktorka Ženy a život

Zpět

RSS | Copyright by Iva Hromková