Potkáme se na Florenci

17. březen 2009, úterý

Mám takový zvláštní pocit, že poslední dobou se s náhodami roztrhl pytel. Teď nemluvím o náhodách "náhodách", ale o neskutečných cestách osudu... Vysvětlím.

Minulý víkend (13.-15.3.) jsem se sestrou jela za sestrou do Prahy, že na výlet a tak... Když jsme se potom vracely v neděli dopoledne domů, koupily jsme si už předem lístky na autobus Student agency ve 13:30. Přijely jsme teda metrem na Florenc a hledaly žlutý autobus. Na nástupišti byly připravené zrovna dva. Dohrnuly jsme se k tomu prvnímu a koho nevidím...

Ve frontě tam stál jeden Moldavec, kluk, se kterým jsem brigádovala v létě v továrně. No a přesně tento kluk, se kterým jsem se přes půlroku neviděla, se ocitl ve stejnou dobu a stejném místě, v Praze, ve 13:25, jel do Itálie.

Nevím, jestli vám to stále nedochází, ale kamarád, který pracuje celý rok v Břeclavi a jednou za půlroku si vyjede do Itálie za sestrou a já, která se většinou pohybuje na trase Brno-Prušánky a do Prahy jezdí (Studentem) tak jednou za dva měsíce, se potkáme v Praze na nádraží, s tím, že jsme si koupili lístky na ten stejný čas (den, měsíc, rok:-), akorát každý jinam. Už jen kdybychom se sestrou věděly, že až ten druhý autobus (ne ten první) je náš, nikdy se takhle nepotkáme. Nevím, pořád mám z toho husí kůži...

Přeháním? Jasný, takové náhody se stávají každý den... Nebo ne?

Zpět

RSS | Copyright by Iva Hromková