Mata Hari

Mata Hari se narodila v nizozemském městečku Leeuwardenu kloboučníkovi Adamovi Zellovi a jeho ženě Antje jako Margaretha Geertruida Zellová.

Za poslední peníze si koupila jízdenku do Paříže, města svých snů. Aby se udělala zajímavější, vydávala se za vdovu po válečném hrdinovi. Nějakou dobu žila s malířem, s nímž se seznámila, stávala modelem, ale její život byl spíše živořením než splněním snu o životě ve velkém světě. Jediný jistý kapitál, kterým disponovala, bylo to, že se líbila mužům. Paříž pak na čas opustila, ale zase se vrátila, aby pracovala jako cvičitelka v jezdecké škole.

Krása a bujná fantazie byly její silnou stránkou. Tvrdila o sobě, že pochází z Jávy, kde ji matka, javanská kněžka, již jako dítě vodívala do chrámů, kde sledovala tance ostatních kněžek, které jí občas dovolily, aby tančila s nimi. Zvědavost okolí jí otevřela dveře k taneční kariéře. O jejím prvním vystoupení na dobročinném večeru psaly snad všechny noviny. Od skutečnosti, že její taneční kreace zpočátku nebyly dokonalé, snadno odpoutala pozornost tím, že tančila pouze v průhledném závoji, který víc odhaloval, než zahaloval. Když odhodila i ten, byl její úspěch závratný. Byla dokonce přirovnávána ke slavné Isadoře Duncan. Jméno Margaretha MacLeodová však nebylo pro slavnou tanečnici to pravé. A tak se stala Mata Hari, vysokou kráskou s černomodrými vlasy a s tmavýma očima. Mimochodem mata hari znamená v malajštině "světlo dne". Zažívala období obrovské slávy, svým tancem dobyla Evropu, měla spoustu peněz, znala se se společenskou smetánkou, dvořili se jí muži nejvýznamnějších postavení. Od roku 1905 byla jako orientální tanečnice ozdobou všech evropských salonů. Její osud ale zpečetil příchod první světové války.

Atentát na následníka trůnu v Sarajevu všechno změnil. Jak známo, když mluví zbraně, mlčí múzy. Svět měl jiné starosti než tanec Mata Hari. Ta však byla zvyklá žít na vysoké noze a potřebovala prostředky pro svůj nákladný život. Přes válečný stav existoval v Paříži rušný společenský život. Mata Hari bylo už čtyřicet let, ale na své kráse nic neztratila. Stále byla obletována muži a stále dovedla jejich přízně využít. Nabídku velitele kontrašpionáže kapináta Ladouxe, aby pracovala jako zvěd pro francouzskou stranu, přijala. Protihodnotou měla dostat celý milion franků, který však nikdy neviděla. Získat informace potřebné pro francouzskou stranu se snažila, i když je diskutabilní, zda žena, která se nevyzná ve válečné problematice, může být vůbec v tomto směru užitečná.

Pak ale přišlo obvinění, že je špionkou, která předává informace německé straně. Hlavním důkazem byl neproplacený šek na 5000 franků vydaný na pařížskou banku. Francouzská tajná služba zachytila zprávu, v níž Berlín oznamoval svému atašé ( diplomatovi ) do Madridu, že za běžné informace dodávané agentem H-21 platí příliš mnoho, a nařizoval poslat do Paříže agenta se šekem na pět tisíc franků. Šek spolu s údajně tajným inkoustem byl nalezen v hotelovém pokoji Mata Hari. Ta nepopírala, že peníze jsou od atašé z Madridu, ale ne za špionáž. Mata Hari dlouho obvinění popírala. Nakonec prý přiznala, že je skutečně agentkou pod číslem H 21. Její vysvětlení však bylo poměrně logické a prozaické - německou nabídku být vyzvědačkou přijala z pouhé potřeby peněz.

Její obhajobě nikdo nevěřil a navíc žaloba tvrdila, že byl rozluštěn kód založený na notové osnově, jímž šifrovala své zprávy. O jejím osudu bylo rozhodnuto. Mata Hari však neměla v úmyslu předávat nepřátelské straně jakékoliv informace, domnívala se jen, že vyinkasuje příslušnou částku a tím pro ni celá věc skončí... Pokud se skutečně s takovouto lehkomyslností zapletla s tajnými službami nepřátelské země, jistě netušila, že si nad sebou podepisuje rozsudek smrti. A když odmítla návrh svého obhájce, aby požádala o odložení popravy, jelikož s ním čeká dítě, a prezident zamítl žádost o milost, rozsudek smrti byl vyřčen a 15. října 1917 vykonán - Mata Hari zemřela v lesíku Vincennes výstřely popravčí čety.

Vzápětí po její popravě se rozpoutaly vášnivé diskuse na téma, zda byla Mata Hari skutečně tak nebezpečnou agentkou německé zpravodajské služby, aby za to musela zaplatit životem. Hledáním pravdy o Mata Hari bylo popsáno mnoho papíru. Dnes je však již jisté, že její význam na vyzvědačském poli byl mizivý. Neměla k tomu praktické ani teoretické zkušenosti a pravděpodobně ani dostatek inteligence. Byla prostě jenom ve špatnou dobu na špatném místě. Její smrt u popravčího kůlu byla zbytečná. Avšak kdoví... Kdyby za tak dramatických okolností nezemřela za časného rána v lesíku Vincennes, upadla by pravděpodobně dávno v zapomnění. A to bylo něco, čeho se slavná tanečnice vždycky obávala nejvíc.

Zpět

RSS | Copyright by Iva Hromková