Leden 2008

V lednu jsem měla celkem napilno. Byl konec pololetí, takže to chtělo vylepšit ještě nějaké ty známky na vysvědčení, no nakonec to stejně dopadlo tak, že se žádné vyznamenání nekonalo. Měla jsem totiž jednu dvojku (ekonomie) a jednu trojku (matematika) a jinak samé jedničky. Stejně mě to vysvědčení nijak nebralo, protože jsem věděla, že to nikam na přihlášky psát nebudu. A jsme u toho, co mě od té doby trápí nejvíc: kam na VŠ.

Začala jsem si procházet obory vysokých škol v Praze, Brně i v Bratislavě. Stále beznadějněší a bezradnější. Možná si říkáte, že příhlášky se přece odevzdávaly až 29. února (děkuju, přestupný roku), tak co plaším. Jde o to, že 9. února se konal druhý termín NSZ. Tak jsem se nakonec přihlásila na OSP (obecně studijní předpoklady), o kterých jsem uvažovala kvůli informatice a ekonomii a na ZSV (základy společenských věd), které jsem potřebovala kvůli žurnalistice (konkrétně na FSS MU). O tom, jak mi tyto dva testy dopadly se více dozvíte v Únoru, co se týče ledna, tak jen můžu říct, že (hlavně ten konec) byl plný učení a testování kvůli přijímačkám, protože, abych se dostala třeba na žurnalistiku, musela jsem napsat OSP i ZSV nad 85 - 90 percentil, což je, přiznejme si, opravdu hodně.

Samozřejmě jsem ale celý leden neproležela jen v učení, 11. ledna se totiž uskutečnilo zajímavé setkání. Bylo před devátou večer a já se Šárkou jsme se právě vrátily z Mužáckého plesu, kde jsme (kvůli taťkovi, který je předsedou výše zmiňovaného Slováckého krúžku) prodávali lístky na tombolu. Když v tom volá Šárce neznámé číslo. V telefonu se ozve její kamarád Paľo, že je právě s dalšími čtyřmi kamarády v Hodoníně a tak za patnáct minut, že dorazí do Prušánek. Měly jsme štěstí, že jsme právě přišly z plesu, takže jsme jen uklidily obyvák, a naštěstí naši byli na tom plese, takže jsmě měli jistotu, že se vrátí nejdřív ve dvě.

Následoval večer, který hravě dá do kapsy můj (ne)povedený Silvestr. Po půl roce jsme viděla zase ty dva kluky, s kterýma jsem instruktorovala na slovenském táboře a seznámila se s jejich třemi kamarády. Pět Slováků a tři sestry jsou vražedná kombinace a nemohlo z toho vyjít nic jiného než to, co by se dalo přirovnat...tak možná k Beverly Hills.

Zpět

RSS | Copyright by Iva Hromková