Moje filmová noc


25. říjen 2008, sobota

Pravděpodobně bych teď už měla spát, vzhledem k událostem minulého dne. Ale někdy prostě neporučíš, takže to dnes zase vypadá na nějaký ten film před spaním. O čem tady vlastně mluvím... Už jste někdy viděli devět filmů během 24 hodin?

Vše začalo jako tradiční ráno v Brně, když nikam nespěchám. Snídaně v posteli a nějaký film k tomu. Teda ne ledajaký, poslední dobou sleduju po ránu hlavně staré filmy z třicátých, čtyřicátých a padesátých let (Hitchcock, Hepburn, Grant..), no ani tohle páteční ráno nebylo výjimkou, takže to máme první film.

Mnohým z vás jistě neuniklo, že z pátku na sobotu se v kinosálech Palace Cinemas konala tzv. Filmová noc. Nenavštívit takovou "událost" bych si já asi jen tak neodpustila. Bylo z čeho si vybírat, můj program tedy vypadal následovně:
Nestyda: typická česká "hřebejkovina", bavilo mě to asi stejně jako Vratné lahve od Svěráka, naštval mě zase ale pořád stejný nedořešený konec, jako kdyby si scénárista zase nevěděl rady, co s postavami dál...
Mamma Mia: tak tuhle taškařici jsem viděla už podruhé, tentokrát však s neopakovatelnou atmosférou, kdy jsem spolu s kamarádem a kamáradkou ze Slovenska zpívala a "tančila" přímo na sedačkách na evergreeny od Abby a kupodivu jsem se přitom velmi dobře bavila.
Zrcadla: potřebovali jsme vyplnit mezeru mezi dalším filmem, a tak jsme šli na jednu z nepřeberného množství předělávek japonského hororu, prošvihla jsem sice asi hodinu filmu, nakonec se ale ukázalo, že to vůbec nevadilo, nebýt toho překvapivého konce, budu litovat, že jsem radši nešla na podobnou blbost - Zapomenuté království.
Umírající zvíře: další vycpávka času, viděla jsem jen první půl hodinu, tak snad proto mě film nezaujal jak by měl, tohle definitivně není můj šálek (čehokoliv).
Vicky Christina Barcelona: nový film Woodyho Allena nezklamal a po Matchpointu to byl další dokonalý výlet do evropské metropole.
Tropická bouře: po všech možných recenzích a komentářích jsem se na tento film těšila jako malá, přišlo však menší zklamání, začátek lepší než konec, i tak ale stále vysoký nadprůměr, největší nasmání však mělo teprve přijít.
Juno: trochu jsem se bála, že se mi tento, kritiky velmi dobře přijatý, film nebude líbit, naštěstí se domněka nepotvrdila a Juno pro mě znamenala ten nejlepší závěr, jaký si jen Filmová noc může přát.

Po skončení Juno se v sále ozval potlesk. Poprvé za mou dlouholetou kariéru návštěvnice kina, co se mi něco takového stalo. Samozřejmě, že zčásti potlesk nepatřil jen filmu, ale celé Filmové noci, přesto doufám, že takovu atmoféru v sále jsem nezažila naposledy.

Projekce, která začala v šest hodin večer, skončila v půl šesté ráno. Když jsem ve třičtvrtě na šest přijela zpátky na byt, čekalo mě nepříjemné zjištění, vůbec se mi nechtělo spát. Možná jsem pořád musela přemýšlet o všech těch filmech, které jsem za celý den viděla, možná za tu mohl jen Red Bull, každopádně spánek nepřicházel v úvahu.

Počítáte správně, do sbírky mi chybí ještě jeden, devátý film, vybrala jsem si nenáročnou romantickou komedii, udělala si snídani a teprve po tom, v půl osmé ráno, na mě přišla malá únava. Vzbudila jsem se v půl desáté, uklidila byt, podívala se ještě na nejnovější epizodu One Tree Hill (každý má nějakou slabost) a jela domů.

Příští rok jdu znova.

Zpět

RSS | Copyright by Iva Hromková