První dva týdny prázdnin

15. červenec 2007

No já vím, že jsem sem přes dva týdny nepsala, ale začaly prázdniny, s nimiž některým povinnosti odpadly, jiným přibyly. Bohužel, já patřím do té druhé skupiny. Takže co jsem vlastně ty první dva týdny prázdnin dělala...

Prázdniny pro mě začaly hned pátečním večerem, kdy jsem si vyjela do Břeclavi, protože mě můj bývalý přítel pozval do kina na Spider-mana III. Chodili jsme spolu (s přestávkami:) dva a půl roku a od té doby, co jsme se rozešli (budou to dva měsíce), jsme spolu nemluvili. Takže jsem teď byla zvědavá, co z toho vyleze. Nakonec to zas tak strašné nebylo...:-X Ještě ten večer jsem pak se svou sestrou Šárku vydala do Blocku na jednu z posledních rockoték, na které hrál DJ René... Jenže jak jsem zjistila, ani ty už nejsou to co bývaly. Nemůže za to hudba bo tak, spíš to, že se změnili návštěvníci klubu. Mnoho lidí tam nebylo ani kolem jedenácté, prý se to tam nakonec ale rozjelo. No prý, se Šárkou jsme začli kolem půl jedné stopovat. A ještě před jednou jsme byli doma.

Ale aby to nevyznělo tak pesimisticky, ze začátku jsme to v Blocku docela dobře rozjížděli... Ten důvod, proč jsem se najednou rozhodla odjet a přinutila Šárku, aby jela taky domů, jsem neřekla nikomu kromě ní, takže tady se to taky nedozvíte... Přiznávám, že jsem pak ale litovala, že jsem jela do Břeclavi a neotočila to na druhou stranu, do Hodonína, kde spolužák pořádal rozlučkovou párty, která se podle všeho vydařila. Jo no, poslední dobou dělám špatná rozhodnutí, o některých tady ještě bude řeč. Ale možná, že kdybychom se Šárkou jely do Hodonína, mohlo by to tam taky skončit jinak...

Víkend se pak táhl ve znamení svátku mého již zmíněného dvojčete Šárky a hned v pondělí jsem se spolu s ní vydala na brigádu do vinohradu. Od šesti do dvou jsem dva dny za padesát na hodinu trhala zálisniky apod. Ve středu se kolem sedmé ráno hrozně rozpršelo, tak jsme to zabalili a jeli domů, ještě před tím mi ale na firmě vyplatili odpracovaných 875Kč. No tak to bychom měli. Osobně tuto brigádu považuji za namáhavou ale ještě přijatelnou. Sešel se tam dobrý kolektiv a skvělá "šéfová". Bohužel středou brigáda pro všechny, až na pár výjimek, skončila, protože už se všechno dotrhalo a tak.

Ve středu večer slavil kamarád Michal u sebe doma (rodiče byli pryč:) své devatenáctiny. Myslím, že se to zvrhlo v mimořádně povedenou akci se spoustou fajn lidí. Dost se mi líbí, když se na takovýchto akcích hrají nějaké hry. Nemyslím Člověče nezlob se, i když, taky to nemůže být na škodu, ale hry chlastací povahy. Ono pět hodin jen sedět a lít do sebe alkohol taky není nic moc a navíc se při hrách docela dobře seznamuje...;-)

Ve čtvrtek jsem se opět večer střetla venku s Michalem a nakonec se z toho vyklubala docela dobrá zábava, kdo nezná hru Dostihy a sázky, tak nepochopí:) Páteční večer byl ve znamení šťastných návratů... Odpoledne jsem se asi po roce a půl viděla se svou bývalou skautskou vedoucí a se svou bývalou spolužačkou a navzdory obavám, jaké to bude po tak dlouhé době, to hrůza vůbec nebyla. Ono vůbec na těch setkáváních starých známých něco je... Večer jsem byla s klukama z Prušánek po předlouhé době zase venku a i když to ještě nebylo jak za starých dobrých časů loni v létě, kdy jsme spolu objezdili kde co, už nám chybí jen málo.

A pak je tady taky slučák se základkou, momentálně hodně diskutované téma na našich spoluzacich.cz. Ještě nedávno jsem byla zcela zásadně proti. On ten konec devítky taky nebyl nejšťastnější, ale jelikož už jsme všichni dost staří na to, abychom se přes nějaké staré křivdy přenesly, v sobotu jsem začala s mou "pravou rukou" v téhle akci, Alešem, objíždět naše bývalé kolegy ze třídy a ptát se... a světe div se, on byl snad každý pro, jasně pár se jich cukalo, no uvidíme, každopádně mám z toho radost a dobrý pocit, přece jen ještě na tom nejsme tak špatně, když se dokážeme, nebo když máme snahu, se po třech letech sejít.

Sobotní večer bych pak nazvala Tour de okres. Prušánky-Michal vyzvedl mě, Lužice-vyzvedli jsme jeho kamaráda, Hodonín-vyzvedli jsme jeho kamarádku, Hrušky-v baru, Břeclav-chtěli jsme jít do Piksly ale tam bylo plno, tak jsme zamířili do kina, kde jsme zase byli jediní, a došlo i na Člověče nezlob se (jedinou hru, kterou uměli hrát všichni:-), Lužice-mysleli jsme, že se zajedem podívat na Besedu u cimbálu, ale nejspíš tady nikdo neumí pařit, bo, až na pár statečných, pod zeleným nikdo nebyl, to v Prušánkách v hodovou sobotu...:-), Hodonín-zavezli jsme kamáradku a pak se šli podívat k jezu a pak na tipál,Lužice-odvezli jsme kamárada zpátky domů, Prušánky, 03:30, konečně doma:))

No a v nedělu byly hode, teda ne u nás ale v Lužicích, naše budou až 12-14.srpna, jste všichni srdečně zvaní:-)! V Lužicích je to hodně zvláštní. Každý rok se pro mě úspěšnost těchto hodů kupodivu zvyšuje, první rok, kdy jsem chodila v kroji, jsem odjížděla už v sedm:-)) Jo no, byl to fajn večer...člověk by něvěřil, kolik kouzla skrývají stará známá autíčka:)) Akorát jsem musela už kolem půl jedné zase šlapat na kole dom, v pondělí mě čekal první den v nové brigádě (teda vlastně staré, už loni jsem tam byla), takže jsem musela jet brzo dom. Krutá jsou rána po akci... V jednu ráno jít spát a v pět už zase vstávat a jít na osmihodinovou šichtu...wow. Tohle nebyl žádný vinohrad, tohle byla normální dělnická osmihodinovka ve firmě, která barví díly do aut na černo (člověk by fakt nevěřil, co všechno se do takového auta montuje...). Ale i tady jsem pracovala v kolektivu mých vrstevníků, tedy spíš mladých kluků, kteří tam byli taky na brigádě...snad jen díky nim to nebylo tak hrozné:)

Tahle skvělá brigáda, za 55Kč na hodinu, mě zcela pohltila, každý den jsem se vracela unavená jak pes ve tři hodiny a když to bylo jen trochu možné, v osm už jsem ležela v posteli. Přesto jsem si našla ještě čas zajet v pondělí odpoledne do Hodonína domluvit se na dárku mým třem spolužačkám, kterým jsem měla v sobotu jít na narozeninovou party. A taky jsem si našla čas na trhání jednoho supr ovoce, ke kterému mám teď takový vztah, že řekne-li přede mnou někdo meruňky, mám sto chutí mu ukázat, kolik škrábanců a jizviček (některé se táhnou od ramena až po loket) jsem za minulý týden, kvůli šplhání po stromech, utržila... Je fakt, že za takové čtyři hodiny jsem si vydělala 800Kč, takže přivýdělek dobrý...zítra mě čeká další sběr.

Pak přišlo mé další špatné rozhodnutí, nejela jsem na úterní hody v Lužicích. Důvodů jsem měla mnoho, špatné počasí, riskovat jsem to na kole nechtěla, byla jsem unavená z brigády, nechtěla jsem spát zase čtyři hodiny, Šárka by nejela určitě... No podle všeho jsem prostě měla jet...:-) Ono neříká se nadarmo, lépe litovat, že jsme něco zažili, než že jsme nezažili nic...

V pátek odpoledne jsem pak znovu zajela do Hodonína kvůli posledním domluvám ohledně již zmíněných dárků a pak mě a kamarádku hodný spolužák hodil do Lužic k mé další kamárace, Katce, jejíž rodiče nebyli doma, tak se z toho vyklubal příjemný večer. Holt chlapi jsou věčné téma...zvlášť ti, kteří dokáží rozhádat dvě nějlepší kamarádky...

No a včerejšek, tedy sobota, byla jedna velká nestíhačka. Dopoledne se ještě dalo, ale hned po obědě jsme vyrazili opět na to přenádherné ovoce, já si úplně dobila nohy i ruky, ve čtvrt na šest jsem celá zničená přijela domů, rychle s sebou něco udělala, sebrala někde poslední zbytky energie a ve třičtvrtě na šest jsem už jela do Ratíškovic na tu narozeninovou party, která byla opravdu ve velkém stylu, no šak narozeniny tam slavilo dohromady šest lidí. Ač jsem z této akce měla velký strach, opět se mi potvrdilo, že čím větší mám z akce obavy, tím lépe to pak dopadne:) A i když se nehrála žádná chlastací hra a já neznala většinu přítomných, stálo to za to, i když zase to ranní vstávání kvůli přemnoženým oranžovým potvorám... Nemyslím si, že ta kocovina byla adekvátní množství alkoholu, které jsem vypila, no každopádně jsem se dnes na sběru opravdu překonávala, roztrhla jsem si jen kalhoty a k mému údivu jsem se dokázala na všech stromech udržet:-)

Zítra se vrací Šárka z Colours of Ostrava, tak jsem zvědavá, jak se jí tam líbilo a jak se jí bude líbit, že hned jak přijede, půjdem opět do sadu...:-) Snad vás tohle mé líčení začátku prázdnin moc nenudilo, já vás nenutila si to číst:-) Spíš jsem to psala jen tak pro sebe, abych zase po čase věděla, co že se to v létě 2007 vlastně stalo (a že se teda toho zatím moc nestalo). Ve středu nebo ve čtvrtek odjíždím na desetidenní tábor jako oddílová vedoucí, vracím se za týden v neděli. Už teď se mi tam, jak je to u mě obvyklé, vůbec nechce, vůbec nevím, co tam vlastně chci hledat za štěstí, bo kromě možných 2500Sk mě tam nic netáhne. Jo no, ten tábor je na Slovensku pod Tatrami. Tak snad nedostanu do oddílu nějaké městské výrostky. A jak se vlastně máte vy? Diskuze je tu pro vás, tak tam zkuste něco přihodit:-)

A díky všem, se kterými jsem se za poslední dva týdny setkala, to vy mi utváříte mé prázdniny:-) Člověk by řekl, že mám snad i štěstí, že mám zatím tak napráskané prázdniny. Štěstí? Stačí myslet pozitivně o:-)

Nejspíš se ozvu až po táboře, tak se mějte hezky a přeju kouzelný červenec:-) A když už jsme u těch kouzel, až si někdo přečte poslední díl Harryho Pottera, ať mi dá vědět:-)

Osobní příběh. To je to, co jsi odjakživa chtěl dělat. Každý člověk zkraje mládí ví, jaký je jeho Osobní příběh. V té době je všechno jasné a možné a lidi se nebojí snít a přát si všechno to, co by v životě rádi dělali. Jak však čas plyne, jakási temná síla se snaží dokázat, že Osobní příběh uskutečnit nelze.Lze.

Zpět

RSS | Copyright by Iva Hromková