Rádoby záhadně se tvářící článek

22. duben 2009, středa

... Udýchaná doběhla na nádraží. Opět nestíhala. Sice byla na sebe pyšná, že tentokrát vývrtku nezapomněla, za to přešvihla omluvitelnou akademickou čtvrthodinku. Návštěvník se však ukázal být velkorysejší, než čekala - přivítal ji s úsměvem.

Naposledy byla tak nervózní na začátku ledna. Cítila, že příjemná historie se nepříjemně opakuje, ale nešlo tomu zabránit, Město je příliš malé. Stále si vjížděla rukou do vlasů, skrývala se za velkými slunečními brýlemi a přemýšlela nad tím, co je to bezpečná vzdálenost.

V Parku bylo veselo jako obvykle. Kulhající psík, chlapci s kytarami, páni a paní, užvaněná hlasitá Dívka. Vzpomínky bolely, pila a byla bita, to vše v neustálé přítomnosti oskar(k)a. Naprosto protichůdné pocity se střetávaly ve smíchu a spoustě řečí.

Ve Městě se dá potkat hodně známých. Ani Brunetka nebyla výjimka. I palačinky začaly chutnat hořkosladce. Už po sté si odhodila vlasy z čela a přivřela oči. Vesmír Návštěvníka očividně neuchvátil. Za to Dívka si vyhlédla pár příbytků, které si chce koupit a postupně je pustošit a zanedbávat. Protože to je jediné, co se dá dělat se sny.

Už zase něco mluvila. Proud nesouvislých myšlenek přetrhl až Dárek. Po dvoustépadesáté si prohrábla vlasy a přešlápla na místě. Nepadla žádná velká slova. Nebylo třeba.

... Udýchaná doběhla domů. Konec nestíhání. Vývrtku vrátila tam, kam patří. Návštěvník se ukázal být jiný, než čekala - rozloučil se s úsměvem.

Zpět

RSS | Copyright by Iva Hromková