Cesta


10. únor 2009, úterý

Jsem nemocná. To mám za to. Některé věci se na člověku podepisují nejen psychicky, ale i fyzicky. Na chvíli jsem sešla z cesty, vzala to zkratkou, ale znáte, jak to chodí s takovými zkratkami. Místo, abych si věci ulehčila, musela jsem se vrátit, kompletně změnit směr. Najednou ale nešlo pokračovat v té stejné cestě, už jsem ji nenašla. Chce to nádech, vykročit pravou nohou a určit si nový směr. Tři dva jedna --

Píšu v metaforách, abych nejmenovala. Někdo letí hledat ztracenou víru do Jeruzaléma. Myslím, že mně bude stačit návrat domů. Mám týden prázdnin, ale už teď je promrhaný. Kdysi se tady objevil článek Píšu ti, vlastně už to bude skoro rok, co jsem ho psala. Nevím, proč ho tady zmiňuji, nevím, jestli je dobře podívat se zpátky a zjistit, že tak moc se toho vlastně nezměnilo.

Nikdy jsem nebyla ta, která čte knihu s tužkou v ruce a podtrhává si zajímavé myšlenky. Nebývala jsem však víc věcí, proto jsem si včera ve Dvou věžích zvýraznila větu:
Některé věci je lépe začít než odmítnout, i když mohou skončit temně.
Nezbývá mi nic jiného, než souhlasit. Jdu pokračovat ve své cestě.


Zpět

RSS | Copyright by Iva Hromková