Březen 2008

...jednou v neděli dopoledne (dnes), kdy jsem si měla počítat logaritmické rovnice a nerovnice (na zítřejší písemku), jsem hledala činnosti (jako obvykle), kterými bych mohla nějak oddálit méně příjemné povinnosti. Sedla jsem si tedy k počítači a začala brouzdat (po internetu, samozřejmě). Napadlo mě zkontrolovat diskuzi na těchto stránkách (moji jedinou zpětnou vazbu od vás) a ani mě nepřekvapilo, že tam nic není. Kdo by se taky divil, když tu už pěkných pár měsíců není nic napsáno (resp. když už tady na to už pár měsíců kašlu).

Možná se ptáte, proč, po tak aktivním podzimu, se tady poslední měsíce nic neaktualizovalo. Ano, domníváte se správně, neměla jsem čas a něchtelo se mi. Teda ne, že by se za tu dobu nic nového nestalo (právě naopak). Takže vám nejspíš dlužím informace, co se se mnou od listopadu dělo.

Začátek byl neobvyklý, ale o to podařenější. Prvního se totiž už tradičně konal ples břeclavského gymplu. Moc toho s gymplem společného nemám, kromě toho, že sestra tady loni odmaturovala, můj bývalý přítel sem chodil (takže odsud pár lidí znám) a sestřenka ho letos moderuje. Tak jsme si teda všechny tři sestry vyšly zaplesat a užily si jeden z nejlepších plesů sezóny. Co k tomu dodávat? Snad jen to, že rozdílnost povah se někdy projevuje někdy až příliš pozdě.

Další povedenou kulturní akcí byla návštěva Festivalu amatérských divadel, na kterém jsem ještě před pár lety s dramatickým kroužkem z Prušánek taky hrála. Letos jsem tam ale byla (bohužel) už jen jako divák a zhlédla dvě víceméně podařená představení. Na to první - Rychlé šípy II jsem šla v pátek za školu, protože loni jsem na stejném festivalu viděla Rychlé šípy I., tudíž jsem si nemohla nechat ujít pokračování divadelní hry studentů z OA Břeclav. Bylo to velmi nenáročná hra, ale aspoň mě nečekalo zklamání, jako v případě Krásky a zvířete, což byla experimentální hra už ani nevím koho. Začínala ve 21:30 večer (šibeniční hodina). Kluk, co hrál Zvíře byl tak ošklivý (a byl si toho vědom), takže na sobě neměl ani žádnou masku a o Krásce se radši ani nezmiňovat (já vím, jsem strašný kritik). Každopádně až ta hra za hodinu skončila, tak jsem ji s kamarádama pořádně zapili...

Dostali jsme se až na konec tohoto článku. Jsem si vědoma toho, že jsem to s tou délkou možná trochu přehnala, ale je to opravdu hodně dávno, co jsem takhle o sobě psala. Těším se na zpětnou vazbu. Přeji krásné jaro.

Zpět

RSS | Copyright by Iva Hromková